Historie



Historie skupiny začíná v roce 1977, kdy se dva kamarádí Peter Hook a Bernard Sumner (tehdy se ještě jmenoval Albrecht) rozhodli, že založí novou skupinu, která by byla punková, ale k tomu ještě jaksi umělecká. Potřebovali textaře, tím se stal Ian Curtis. Milovník literatury a velký rockový romantik, k nim se přidal bubeník Terry Mason a to byl začátek skupiny Warsaw (podle písně Davida Bowieho). Po několika koncertech je objevil Martin Hannett, tvůrce jejich soundu, bez kterého by Joy Division nebyli tím, čím byli. Před vydáním prvního Ep An ideal for living nahradil Masona Steve Morris. EP nijak neoslovilo posluchače, ale hlavní bylo, že oslovilo nahrávací společnost Factory, která ve Warsaw viděla budoucnost a zasvětila jim všechny své finance.
V té době přejmenoval Ian Curtis skupinu na Joy Division (tak se jmenovali bloky prostitutek v koncentrčních táborech), tímto názvem chtěli vysvětlit své názory na hudbu, kde je umělec chápán jako loutka v rukou hudebních společností a podřizuje se přání posluchače. V roce 1978 probíhá koncertní šňůra, kde Joy Division vystupují jako předkapela Buzzcocks. Jejich hlavním domovem se stal manchesterský klub Electric Circus.
31.1.1979 natáčí 4 skladby (She´s lost control, Exercise 1, Insight, Transmission) pro věhlasnou "The Peel session", které byly odvysílané na BBC v únoru téhož roku. V červenci 1979 vyšlo v anonymním obalu LP Unknown Pleasures. Factory vložila všechny své finance a vyplatilo se. Album obsahuje 10 písní, od rychlých, téměř punkových (jako She´s lost control, Shadowplay, Interzone), k pomalejším, až hypnotickým (I remember nothing, candidate). Celková atmosféra je velmi chladná, vžil se i přívlastek cold wave. Textově je album sbírkou básní od Ian Curtise, které pojednávají o osamnení jedince ve společnosti, čerpají a inspirují se v lidské psychice a literárním existencialismu. Album sklidilo úspěch a vyhouplo Joy Division ke slávě. Podnikli celou řadu koncertů v Británii i na kontinentě. 26.6.1979 natáčí druhou Session pro Johna Peela, obsahovala skladby Sound of music, 24 Hours, Colony, Love will tear us apart.
Od počátku r. 1980 narůstají zdravotní potíže Iana Curtise, časté epileptické záchvaty ho postihují i při koncertech (Kolín n. Rýnem, Moonlight Club), rozpadající se manželství, drogy a težké snášení slávy vyústily v silnou osobní depresi. Ian Curtis se oběsil v neděli 18. května 1980 ve svém domě. 4 dny před začátkem amerického turné, 14 dní před 24. narozeninami a hlavně před vydáním jednoho z nejúspěšnějších singlů všech dob - Love will tear us apart. V červenci vychází album Closer, velmi důležité album pro utváření hudebního myšlení 80. let, jehož komerční ohlas umocnila Curtisova sebevražda. Closer je oproti Pleasures vice osobní a méně dynamické. Výborná Hannettova produkce dává prostor především rytmickým basovým a bubnovým figurám. Jednotlivé melodie jsou plné osobního fatalistického smutku a utrpení (Eternal, Decades). Celkový kolorit alba dotváří i obal, kde je vyobrazeno secesní sousoší Máří Magdalény plačící nad mrtvým Kristem.
Zbytek skupiny se přejmenovává na New Division a později na New Order, přibírají klávesistku Gillian Gilbert (manželku Steva Morrise). Jejich album Movement zaznamenává větší příklon k elektronice. Společně prohlásily, že nikdy nebudou napodobovat Joy Division, protože bez Iana Curtise by to nikdy nedokázali. Zanedlouho po Curtisovi umírá i Martin Hannett. Roku 1981 vychází vzpomínkové dvojalbum Still, které obsahovalo nevydané písně a záznam z posledního živého vystoupení z 2. května v Birminghamu.
Joy Division lze považovat za předchůdce gothického, novoromantického i futuristického rocku. Joy Division se stali inspirací pro budoucí generace.



ZPĚT